Účelně vynaložené náklady při předčasném splacení hypotéky

Účelně vynaložené náklady při předčasném splacení hypotéky
 – přehledně, v bodech:


  • chceme, aby se situace vyjasnila – klient i banka mají přesně vědět, za jakých podmínek je možné úvěr předčasně splatit, v současnosti je možné si zákon vykládat různými způsoby

  • už teď je možné splatit bezplatně každý rok v období výročí podpisu smlouvy až 25 % hypotéky, tedy celý úvěr je možné splatit za 4 roky bez ohledu na délku sjednané fixace nebo dobu trvání úvěru

  • už teď lze úvěr bezplatně splatit při konci fixace úrokové sazby

  • v těžkých životních situacích je možné už teď splatit hypotéku celou zcela bezplatně

  • do výčtu životních situací s bezplatným předčasným splacením přibude v novém návrhu rozvod a prodej nemovitosti (po uplynutí 2 let od nákupu)

  • ÚVN se budou počítat jako rozdíl mezi referenční úvěrovou sazbou stanovenou ČNB a smluvním úrokem do konce fixace

  • banka si bude účtovat maximálně 2 % z předčasně splacené jistiny -> u 1 milionu je to 20 tisíc korun

  • pokud si klient zafixoval úrokovou sazbu na 10 let v dobách nízkých úrokových sazeb, banka mu úroky ponechá na sjednané úrovni, i když se v meziobdobí úrokové sazby na trhu zvýšily

  • současná situace v případě možnosti vypovědět hypoteční smlouvu s minimálními náklady jen z důvodu využívání situace na trhu tak přináší na trh hypoték velmi nerovné podmínky mezi klientem a bankou

  • náklady spojené s předčasným splacením zde byly hrazeny, vnímány jako standard, a to až do okamžiku stanoviska ČNB, ke kterému dodnes není rozhodnutí správního soudu (čekáme na něj)

  • nejedná se o ušlý zisk ani bezdůvodné obohacení bank, ale rozdíl z realokace

  • nejde jen o finanční náklady způsobené eventuálním poklesem úrokových sazeb na finančním trhu v období mezi poskytnutím úvěru, koncem trvání fixace a předčasnou splátkou. Jde také o značnou administrativní zátěž, kterou předčasné splacení úvěru představuje. Pokud by spotřebitelé tohoto využívali pokaždé, kdy dojde k poklesu sazeb, znamenalo by to pro poskytovatele úvěru značné nároky na administrativní sílu a na čas zpracování