Návrh zákona o "windfall tax" má zásadní nedostatky

Připomínky České bankovní asociace k některým aspektům pracovního návrhu právní úpravy tzv. daně z mimořádných zisků

Vypuštění let 2020 a 2021 z výpočtové základny

Zahrnutí pandemických let 2020–2021 do výpočtové základny směrodatné pro zjištění výše daně považujeme za neobhajitelné. Oba pandemické roky lze označit za zcela mimořádné a výjimečné, které se zcela vymykají jakékoli představě o standardním politicko-hospodářském prostředí. Navíc to byly striktně vzato v nemalé míře i státem uvalené zákazy a omezení (např. dalekosáhlé a dlouhotrvající lockdowny), následkem kterých došlo k masivnímu propadu a zkreslení veškerých hospodářských výsledků a ukazatelů, a to až do polohy jejich nepoužitelnosti. Zisk bankovního sektoru v roce 2020 propad meziročně o téměř 50 % a byl nejnižší za více než poslední dekádu, zahrnutí pandemických let do výpočtu „běžného“ období je tak těžce obhajitelné.

 Zohlednění růstu aktiv jednotlivých společností do výpočtu daně

Navržená právní úprava nepočítá, resp. nezohledňuje při výpočtu „nadměrného“ či „mimořádného“ zisku růst aktiv společnosti v rozhodném období, který generuje přirozeně větší zisk a takový zisk není možné považovat za „neočekávaný“. Mnohé menší a středně velké banky na trhu v období let 2015 až 2021 také akcelerovaly své podnikání a nedosahovaly takových zisků jako nyní, kdy již vykazují podstatně větší objem aktiv a klientů. Namísto paušalizovaného a státem oktrojovaného koeficientu „běžného růstu“ poplatníka, který je bankou, považujeme za spravedlivější pro úpravu srovnávacích základů daně použít individuální meziroční růst aktiv poplatníka. To je zcela zásadní koncepční vada návrhu, která ho činí z našeho pohledu nespravedlivým, a tedy neakceptovatelným.

 Zdroj: ČNB

Vypuštění principu „dvojího“ zdanění stejného daňového základu

Považujeme za obtížně obhajitelné, aby daňový základ zjištěný pro účely „mimořádné“ daně ve skutečnosti podléhal zdanění jak běžnou sazbou korporátní daně (19 %), tak i daní z „nadměrného“ zisku. Podle předloženého návrhu by se tyto dvě sazby pro účely zdanění „nadměrného“ zisku použily současně (tedy ve svém součtu), což by představovalo zcela nestandardní a základním pravidlům daňového práva se vymykající dvojí zdanění téhož základu daně.

Nesprávně nastavená osobní působnost navrhované daně (skupinové zdanění a jeho diskriminační dopady)

Pokud by daň měla být zavedena, považujeme za nezbytné, aby se vztahovala pouze na poplatníky aktivní v relevantních odvětvích (rozhodných činnostech). Návrh nicméně pracuje s nesmírně široce definovanou skupinou podniků a téměř jistě by jeho aplikace vedla k tomu, že by daní z „mimořádných“ zisků mohli být v případě velkých mezinárodních skupin postiženi i poplatníci podnikající v naprosto jiných sektorech, na něž by tato nová úprava neměla cílit. Považujeme za nezbytné, aby z osobní působnosti daně byly vyřazeny společnosti, které nemají příjmy z rozhodných činností (definovaných NACE kódy). Skupinové zdanění bez ohledu na rozhodnou činnost může vést k zásadním nerovnostem v dalších sektorech. Aplikací daně v navrženém znění by tak například byly postiženy společnosti tvořící součást bankovní skupiny, které ovšem nejsou bankami. Navíc by se to v některých případech týkalo pouze některých takto určených nebankovních společností (např. pojišťovny či leasingové společnosti z titulu jejich příslušnosti k bankovní skupině): ty by pak byly jednoznačně znevýhodněny vůči konkurenčním společnostem na relevantním trhu, jež nejsou součástí žádné bankovní skupiny. Takový přístup bychom považovali za diskriminační, neboť by se jednalo o vytvoření nerovných podmínek pro takto dotčené společnosti a nabourání konkurenčního prostředí způsobené nestejným přístupem státu.

Skupinové zdanění v podobě uvedené v návrhu považujeme za zcela zásadní koncepční vadu návrhu.

Návrh zákona znevýhodňuje banky, které zahájily či akcelerovaly podnikání kolem roku 2015

Máme jednoznačně za to, že výpočet průměru daňových základů za srovnávací období by měl reflektovat i podnikatelský cyklus a zajistit, aby výjimečná a časově omezená období zahájení podnikatelské činnosti nebyla do výpočtu zahrnována, tj. aby nedocházelo k nespravedlivému postižení i poplatníků zejména s kratší podnikatelskou historií, kteří svoji činnost v relevantním období 2015–2021 teprve rozvíjeli a vynakládali náklady na zisky očekávané v dalších letech.

 Kvalifikace pro placení daně

Návrh pracuje s konceptem, podle kterého vzniká kvalifikace pro placení daně ve vztahu k pouze jednomu účetnímu období. Jsme přesvědčeni, že pro účely kvalifikace pro případnou daňovou povinnost by se mělo vycházet z průměru za delší období.

 Zálohové placení daně ve výši 100%

Návrh právní úpravy pracuje s modelem, podle kterého má být daň na rok 2023 stanovena z hypotetického zisku a sice formálně vzato zálohově, nicméně se má jednat o zálohu ve výši 100 %, která bude zcela nestandardně zaplacena ve splátkách již v roce 2023, a to ¾ v září a ¼ v prosinci. Požadavek na „zálohu“ ve výši 100 % daně, jejíž skutečný vyměřovací základ bude znám až v budoucnu, podle našeho názoru může být považován za obcházení zásady zákazu pravé retroaktivity, což jej činí právně sporným.

Zkrácení období existence daně

Pokud by i přes výše uvedené zásadní připomínky a výhrady zákonodárce přistoupil k přijetí právní úpravy daně z tzv. mimořádných zisků, mělo by se podle našeho názoru jednat o daň zcela výjimečnou nejen z pohledu její daňově právní konstrukce, ale také co do jejího trvání. Jsme toho názoru, že nejlépe by této povaze daně odpovídalo, pokud by byla konstruována jako jednorázová (neopakující se), a to i s poukazem na její mediálně vžité označení jako daně válečné.