Cílem standardu je stanovit pravidla komunikace především pak pro služby definované jako nepřímé dání platebního příkazu (PISP), poskytnutí informací o účtu (AISP), a vedle toho i pravidla, jak postupovat v případě naplnění role „Card Issuing Service Provider (CISP)“.

Hlavními přínosy Českého standardu je jednodušší integrace třetích stran na banky, a to i bez dalších prostředníků, zajištění jednotného výkladu postupů podle ZoPS (Zákon o platebním styku), shoda na obsahu předávaných dat a na bezpečnostních prvcích v komunikaci s bankami, podpora jednotného fungování služeb pro klienty napříč bankami.

Standard je navržen a vypracován tak, aby byl zachován vysoký stupeň univerzálnosti. Jelikož jsou systémy a jejich fungování jsou napříč poskytovateli platebních služeb různé, mohou se účastníci standardu v určitých bodech, v rozsahu specifik jejich informačních systémů, od standardu odchylovat. Vzhledem k tomu, že každý poskytovatel platebních služeb má dle PSD2 i ZoPS povinnost dokumentovat své řešení, je v Českém standardu pro Open Banking definováno velké množství polí pro nepovinné volitelné informace.

Platná verze standardu je 3.1 a 4.1. Verze 4.0 není zveřejněna, byla rychle překonána úpravami provedenými na základě doporučení ČNB do verze 4.1, která byla poprvé vložena dne 1. 5. 2020, vzápětí však byla ještě drobně upravena a pod stejným označením vložena dne 25. 5. 2020. Od 1. ledna 2022 bude platná verze 5.0. Od 1. března 2025 bude platná verze 8.0

Český standard pro Open banking