E-šmejdi se v podvodných telefonátech vydávají za ČBA - ČBA proto apeluje, aby se lidé v žádném případě neřídili pokyny volajících e‑šmejdů.

Červencová inflace zrychlila na 17,5 %

Inflace v červenci dále mírně zrychlila, a to na 17,5 % z červnových 17,2 %. Meziměsíčně ceny vzrostly o 1,3 %, což představuje nejslabší dynamiku od února tohoto roku. Trh včetně centrální banky čekal citelnější zrychlení nad 18 % především kvůli růstu cen energií po červencovém zdražování hlavních distributorů. Tento efekt však patrně bude z metodických důvodů více rozložen v čase. Hlavní příčina červencového zrychlení inflace tak šla nakonec na vrub růstu cen potravin, které z meziročního pohledu dosáhly 20 %. Růst cen energií pak přispěl také, ale méně významně. Vzhledem k avizovaným změnám ceníků energií pro domácnosti bude inflace patrně v dalších měsících ještě růst a přibližovat se 20% hranici, kde setrvá do konce roku. Citelnější zpomalení inflace tak můžeme očekávat až začátkem příštího roku. Stále však půjde pravděpodobně o dvoucifernou hodnotu.

Hlavní příčina červencového zrychlení inflace šla na vrub cenám potravin. Ty v červenci meziměsíčně vzrostly o 1,4 %, jejich meziroční dynamika pak přidala z 18,7 % na 20 % yoy. V rámci kategorie potravin nejvýrazněji k růstu pomohly ceny olejů a tuku (nárůst na 53,4 % z 42 % yoy v červnu), masa (21,7 % yoy po 20,4 % v dubnu) ale také ovoce a mléčných a pekárenských výrobků. Navzdory poklesu cen některých agrárních komodit na světových trzích však brání poklesu cen potravin nárůst energií a dalších vstupů. Je tak pravděpodobné, že růst cen potravin bude ještě pokračovat, ačkoli mírnějším tempem, než jsme byli svědky v posledních měsících. Ceny potravin přispěly k meziročnímu růstu inflaci 0,2 p.b. a objasňují tak do velké míry červencové zrychlení inflace (viz tabulka 1 se seřazenými příspěvky k růstu inflace).

Největším překvapením červencové inflace jsou pak ceny energií. U nich se očekávalo citelné zrychlení následkem změn ceníků hlavních distributorů. Nakonec však elektřina zdražila meziměsíčně pouze o 1,5 %, ceny plynu o 1,3 % a citelnější růst pak zaznamenaly pouze ceny tuhých paliv. Meziroční dynamika zmíněných položek tak sice dále vzrostla, ale oproti očekávání pouze mírně (graf 1). To patrně souvisí s metodikou výpočtu cen, kdy ČSÚ předpokládá, že část zákazníků má kontrakty zafixované a červencový růst v oficiálních cenících se tak promítl do cen pouze částečně. Ceny spojené s bydlením však stále z meziročního pohledu zrychlily na 22,8 % a patří mezi hlavní faktor vysoké inflace.

Mírně pozitivní zprávou je pak zpomalení dynamiky imputovaného nájemného z 20,1 na 19,3 %, ve kterém se promítá vývoj cen nových nemovitostí a cen stavebních prací, ale také vyšší srovnávací základna minulého roku, kdy tyto ceny začaly zrychlovat (graf 2). Tato položka tak díky své vysoké váze přispěla již k tlumení meziroční inflace o 0,1 p. b společně s cenami pohonných hmot či cenami obuvi (viz tabulka 1).

Stejně jako v předešlém měsíci pokračoval růst cen stravování (z 23,5 % na 24 % yoy). U ubytování naopak meziroční dynamika nepatrně zvolnila (z 21,2 na 20,1 %). Ceny služeb v červenci zrychlily z 13,9 % na 14 %, ceny zboží pak z 19,3 % na 20 %.

Červencová inflace tak nakonec překvapila menším růstem, za čímž stojí patrně metodika statistického úřadu, jak promítá růst ceníků distributorů do konečných cen v souvislosti s předpokladem o fixovaných kontraktech části domácností. To způsobuje, že růst ceníků se neprojevuje v inflaci skokově, ale bude více rozložen v čase. Nemění to tak nic na výhledu, že inflace bude dále v příštích měsících zrychlovat a přibližovat se 20% hranici. Citelnější zpomalení inflace lze očekávat až začátkem příštího roku, stále však půjde pravděpodobně o dvoucifernou hodnotu.

 

 

 

 

Komentář ke stažení ZDE

Jakub Seidler

Jakub Seidler je hlavním ekonomem ČBA. Absolvoval studium ekonomie na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v Praze, kde také získal titul PhD, a řadu kurzů v Mezinárodním měnovém fondu, ECB, či Bank of England. Svou kariéru odstartoval v roce 2008 v České národní bance, kde v průběhu šesti let pracoval na různých odborných pozicích v oddělení finanční stability, výzkumu a v sekci měnové. Později byl jako vedoucí referátu makroobezřetnostní politiky zodpovědný zejména za provádění zátěžových testů bankovního sektoru a analýzy v oblasti finanční stability. Od roku 2018 také zastává pozici zástupce předsedy Výboru pro rozpočtové prognózy posuzující objektivitu prognóz Ministerstva financí.