21. 07. 2020
Česká bankovní asociace (ČBA) sdružuje většinu bank a stavebních spořitelen v Česku a funguje pro ně kromě jiného jako společná pracovní a komunikační platforma. Tato funkce ČBA se během zásahu koronavirové pandemie značně zintenzivnila, neboť již od počátku bylo zřejmé, že pandemie, jakkoli nejdříve vyústila v krizi zdravotní, zásadně zasáhne i českou ekonomiku. Prezidium ČBA, složené z nejvyšších představitelů členských bank, téměř denně diskutovalo a následně určovalo hlavní strategická opatření bankovního sektoru. Téměř okamžitě také vznikly speciální pracovní skupiny složené ze zástupců jednotlivých bank, jejichž cílem byla příprava, koordinace a realizace těchto jednotlivých opatření. Koordinaci činnosti těchto pracovních skupin zajišťovali příslušní odborní garanti z řad zaměstnanců ČBA, sekretariát ČBA pak zastřešoval komunikaci se zástupci výkonné a zákonodárné moci, jakož i s představiteli ČNB.
Česká bankovní asociace byla již od propuknutí pandemie nemoci COVID-19 v ČR v kontaktu s vládou a zasadila se o to, aby pro občany zůstaly i během nouzového stavu otevřené pobočky bank a stavebních spořitelen. Výjimka ze zákazu maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách se promítla do usnesení vlády č. 214/2020 ze dne 15. 3. 2020.
Banky a stavební spořitelny musely zajistit, aby se opatření přijatá vládou nedotkla služeb, které svým klientům prostřednictvím pobočkové sítě i online poskytují, a to v době, kdy prakticky všichni zaměstnanci bank pracovali z domova a počet pracovníků přímo na pobočkách musel být omezený.
Aby se zajistila ochrana zdraví klientů, ale i pracovníků bank na pobočkách, bylo nutné v co nejkratším čase vybavit pobočky a jejich pracovníky ochrannými prostředky. Přestože byly tou dobou byly na trhu téměř nedostupné, podařilo se bankám svou pobočkovou síť včas ochrannými pomůckami zásobit. V době pandemie koronaviru se banky musely na dálku vypořádat s významnými změnami v procesech a s velmi širokým využíváním informačních technologií, například proto, aby zvládly průběžně přijímat, zpracovávat a vyřizovat stovky tisíc žádostí o odklad splátek. Souběžně s tím musely poskytovat v maximální míře i standardní bankovní služby v mimořádných podmínkách daných hygienickými a epidemiologickými opatřeními vlády a ministerstva zdravotnictví.
V polovině března doporučilo Prezidium ČBA, jakožto vrcholový orgán ČBA, členským bankám, aby na požádání pomohly svým klientům, kteří byli negativně ovlivněni pandemií COVID-19, a to umožněním odkladu splátek úvěrů a úroků. S doporučením prezidia se banky ztotožnily. Následně, po vzniku vládní iniciativy k úpravě odkladů splátek zvláštním zákonem, ČBA úzce spolupracovala s Ministerstvem financí na znění tohoto zákona. Tato spolupráce pomohla k jeho rychlému přijetí zákona, který nabyl účinnosti dne 17. 4. 2020.
Ještě předtím, než zákon o odkladu splácení půjček vstoupil v platnost, banky přijaly a zpracovaly 230 tisíc žádostí. Naprostá většina těchto žádostí byla vyřízena kladně. O odklad splátek přitom žádaly nejen domácnosti, ale této možnosti využili také firemní klienti.
Banky tak ponechaly dlužníkům k dispozici likviditu okolo 11 miliard Kč (odložené platby jistiny a úroků).
Samotné banky odhadují, že asi 10 % klientů, kteří u nich mají půjčku, požádalo o odklad. Z celkového počtu tvořily cca 65 % spotřební úvěry, 25 % hypotéky a 5 % podnikatelské úvěry (zbytek tvoří nezařazené úvěry do těchto kategorií).
Většina žádostí byla zpracována velmi rychle, během několika hodin, přičemž zpracování netrvalo žádné bance déle než 2 až 3 dny. Postupně banky na zpracování žádostí také vyvinuly a nasadily automatizované procesy (roboty), což vyřizování žádostí ještě urychlilo. Mnoho žadatelů bylo spokojeno s odkladem, který jim banky nabídly samy, a nežádaly tedy o další odklad podle zákona o odkladu splátek, který na tuto možnost pamatuje. Nejvyšší počty přijatých žádostí za den banky evidovaly při zahájení odkladů (po doporučení prezidia) a poté v následujících 14 dnech po nabytí účinnosti zákona (17. 4. 2020) – pokud chtěli úvěrovaní odložit květnovou splátku, museli o odklad požádat, resp. jej oznámit, do konce dubna. Jednalo se však o krátkodobý nárůst, během května již počet žádostí značně poklesl, cca na tisíc denně za celý bankovní sektor, a zájem klesá i nadále.
Zájem o odklad splátek byl po oznámení a zveřejnění doporučení Prezidia ČBA enormní. Banky musely velice rychle, prakticky během týdne reagovat a nastavit své systémy, interní procesy a také komunikační rozhraní pro příjem žádostí o odklad. Přesto se většině bank podařilo zareagovat velice rychle a přistoupily ke zpracovávání žádostí, kterých v případě větších bank chodily tisíce denně.
Ve chvíli, kdy banky přistoupily na doporučení prezidia ČBA a začaly klientům, kteří měli o odklad zájem, odkládat splátky na základě podaných žádostí (tj. princip opt-in), hrozilo, že zákon nově nastolí princip opt-out, tedy že banky budou mít povinnost odložit splátky všem svým úvěrovaným klientům plošně. Pro banky by to znamenalo opětovné časově i finančně náročné přenastavování procesů a systémů, jakož i nutnost dále standardně obsluhovat ty klienty, kteří o odklad splátek neměli zájem. Konstruktivním dialogem ČBA s vládou se podařilo dosáhnout efektivní a rozumně realizovatelné právní úpravy.
Banky žadatelům vycházejí vstříc, tj. odkládají velkou většinu splátek. Pokud banky žádosti o odklad nevyhověly, důvodem bylo zpravidla to, že žádost (oznámení o odkladu) nesplňovala podmínky zákona. Ve většině případů se jednalo o podmínku, kdy žadatel nemohl mít před uplynutím rozhodného data, tedy 26. 3. 2020, po lhůtě splatnosti půjčky více než 30 dnů. Jednalo se však o zanedbatelný podíl žádostí. Banky uvádějí, že se jednalo o jednotky až desítky žádostí, tj. max 1 % podaných žádostí.
---
Tím byla celkem (data k 10. 7. 2020, zdroj: statistiky ČNB) odložena splatnost přes 340 tisíc úvěrů v celkové hodnotě více než 428 miliard Kč. |
---
Výjimečná situace, která v České republice nastala vlivem pandemie COVID-19 a následně přijatých opatření, vyvolala řadu situací a otázek ve vztahu k fungování korporací, či k soudnímu, exekučnímu nebo insolvenčnímu řízení, které dosavadní právní úprava neřešila. Z tohoto důvodu byla Ministerstvem spravedlnosti zahájena příprava zákona, pro nějž se posléze vžil název „Lex Covid“.
Podstatou tohoto zákona je zejména odložení určitých procesů či úkonů v oblasti korporátního řízení a procesů, ale i aktivit v oblasti exekučního či insolvenčního řízení. Ty zákon uvedl takříkajíc do stavu „umělého spánku“. Byl tak například stanoven dočasný zákaz věřitelských insolvenčních návrhů (do 31. 8. 2020), byla suspendována povinnost dlužníka (úpadce) podávat na sebe insolvenční návrhy (do 31. 12. 2020), po určitou dobu taktéž zákon znemožnil zahajovat, resp. provádět určité druhy exekučního řízení. Především pak také formuloval pravidla a podmínky tzv. mimořádného moratoria (více o mimořádném moratoriu např. zde).
Některé změny přijaté v rámci Lex Covid jsou nicméně koncipovány jako trvalé, což se týká např. otevření možnosti oddlužení osobám samostatně výdělečně činným, a to za podmínek oddlužení dostupného pro spotřebitele.
ČBA se procesu přípravy velmi aktivně účastnila prostřednictvím ad hoc pracovní skupiny složené ze zástupců Komise právní a Komise pro Workout, přičemž svoji expertizu zaměřila především na ta ustanovení připravovaného zákona, která přinášela zásadní změny v oblasti insolvenčního zákona. Intenzivně ČBA komunikovala svá stanoviska především s Ministerstvem spravedlnosti, coby předkladatelem návrhu zákona. Krátce před projednáváním návrhu zákona v Poslanecké sněmovně byl zástupce sekretariátu ČBA přizván i na společné jednání Podvýboru pro ochranu spotřebitele a Podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení.
Příprava Lex Covid probíhala v extrémně krátkém časovém rámci a pod značným politickým a společenským tlakem. Navíc se věcný záběr zákona neustále rozšiřoval (od pravidel pro jednání orgánů právnických osob, řadu procesněprávních výjimek při jednání před soudy, přes úpravy insolvenčního zákona, až po některé změny pravidel exekučního řízení).
V průběhu projednávání návrhu zákona bylo kromě toho potřeba čelit řadě pokusů o doplňování Lex Covid zejména o ustanovení z oblasti exekučního práva, která však s koronavirovou epidemií přímo (a často ani nepřímo) nesouvisela, a nebyla tak způsobilá k tomu, aby byla jako součást návrhu zákona projednána ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání. To se týkalo zejména pokusů vložit do návrhu zákona úpravu teritoriality soudních exekutorů nebo dalekosáhlé (a trvalé) změny oddlužení.
Začátkem dubna nabídla soukromá iniciativa „Covid19.cz“ vládě, resp. Ministerstvu zdravotnictví, tzv. Chytrou karanténu, tj. projekt založený na myšlence sledování pohybu nakažených osob jednak pomocí dat z mobilních telefonů, a jednak z používání platebních karet.
Bankovní asociace s touto platformou spolupracovala prakticky od počátku, a to zejména při definování podmínek pro použití klientských údajů v souladu s legislativou chránící použití osobních údajů (GDPR) a právní ochranou bankovního tajemství podle zákona o bankách. Zároveň ČBA oslovila se žádostí o spolupráci všechny banky, které vydávají retailové platební karty.
Souběžně s jednáním s Ministerstvem zdravotnictví, centrální bankou a Úřadem pro ochranu osobních údajů začaly velké banky se společností Covid19.cz spolupracovat také na technické podpoře bezpečného sdílení dat na základě souhlasu klienta, u něhož byl Covid 19 diagnostikován. Systém začal plně fungovat od začátku května.
Pro zapojení bank do projektu Chytrá karanténa bylo nutné jednat s rozličnými subjekty, mezi které patřila kromě soukromé iniciativy Covid19.cz a Ministerstva zdravotnictví také Asociace poskytovatelů mobilních služeb. Jednání také probíhala s dozorovými regulatorními orgány – Českou národní bankou, Ministerstvem financí a v neposlední řadě i s Úřadem pro ochranu osobních údajů. ČBA dokázala tuto náročnou diskusi úspěšně zkoordinovat.
Jakmile byl projekt zahájen, předala soukromá iniciativa Covid19.cz (která pracovala pro bono) štafetu Ministerstvu zdravotnictví, aby celý projekt dále provozovalo ve své režii. Projekt byl spuštěn v době, kdy počet nakažených výrazně poklesl, což je sice velmi pozitivní jev, ale zároveň bylo složité na málo datech vyzkoušet funkčnost a zejména robustnost projektu.
Záruční program COVID II vyhlášený Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR po „bleskovém“ vyčerpání programu COVID I nabízí prostřednictvím Českomoravské rozvojové a záruční banky (ČMZRB), tedy rozvojové banky vlastněné státem zdarma státní záruky za úvěry pro malé a střední podniky a živnostníky přímo nebo nepřímo ovlivněné opatřeními zabraňujícími šíření koronaviru. Jde přitom o úvěry komerčních bank na pokrytí potřeb provozního financování podniků (např. ke krytí mezd, plateb dodavatelům energií). Stát k tomu navíc poskytl podnikům příspěvek až milion korun na úhradu úroků tohoto úvěru.
Záruka je ze strany ČMZRB poskytována na úvěry ve výši od 10 tisíc do 15 milionů Kč a kryje až 80 % jistiny individuálního úvěru. Maximální délka záruky je nastavena na tři roky.
Program vznikl rozšířením a úpravou podmínek stávajícího programu Expanze-záruky. Je financován ze strukturálních fondů EU v rámci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost a byl spuštěn od začátku dubna. Stát předpokládá, že by tímto programem mohly být podnikům podpořeny úvěry v souhrnné výši okolo 15 mld. korun.
ČBA společně s bankami úzce spolupracovala s MPO a ČMZRB na optimalizaci nastavení parametrů ručení s cílem co nejrychlejšího dodání potřebné likvidity malým a středním podnikům zasaženým krizí.
Podobným záručním programem, určeným na podporu malých a středních podniků a také živnostníků, působících na území Prahy, je program Covid Praha. Jeho podmínky jsou podobné podmínkám programu Covid II.
Již ve fázi příprav programu poukazovala ČBA při jednáních s MPO na omezenou kapacitu ČMZRB pro posuzování a schvalování žádostí o záruku za úvěr a navrhovala systém decentralizovat (na základě zkušeností bank s využíváním záruk Evropského investičního fondu).
Centralizované rozdělování záruk ze strany ČMZRB se ukázalo v situaci epidemie jako značně neefektivní. Bylo tomu tak z důvodu velmi omezené kapacity ČMZRB rychle vyřizovat velké počty žádostí o ručení. Situace se o něco zlepšila poté, co se do posuzování žádostí o záruku zapojily i pracovníci dalších institucí, například CzechInvestu, České exportní banky, Státního fondu životního prostředí nebo Ministerstva průmyslu a obchodu.
Dalším problémem bylo, že pro program COVID II byly využity zdroje z rozpočtu EU. To ovšem diskvalifikovalo pražské podnikatele, pro které muselo být poměrně rychle zřízeno oddělené záruční schéma COVID Praha, kde však byly k dispozici výrazně menší zdroje neodpovídající rozměru hospodářství hlavního města, produkujícího cca 25 % HDP Česka.
ČBA a banky na problémy a úzká místa programů Covid II a Covid Praha reagovaly návrhem jiného systému distribuce u v té době již ohlášeného a připravovaného programu Covid III.
ČBA a banky musely řešit i to, že žadatelé často zcela nepochopili systém záruk jakožto nástroje pro ručení a očekávali od komerčních bank automatické schválení svých žádosti o úvěr – nicméně banky musely nadále posuzovat úvěruschopnost žadatelů. Bylo zejména na ČBA, aby toto nedorozumění komunikačně uváděla na pravou míru.
---
K polovině července již bylo schváleno více než 2 800 žádostí o úvěr a podniky v rámci tohoto programu získaly úvěrové přísliby v celkové výši bezmála 13,6 mld Kč, přičemž většinu těchto prostředků hned začaly čerpat. (Data k 13. 7. 2020, zdroj ČMZRB) |
---
Program Covid Praha byl spuštěn 20. 4. 2020 a do poloviny července u něj bylo schváleno přes 270 žádostí podniků pro čerpání úvěrů v celkovém objemu 1,47 miliard korun. (Data k 13. 7. 2020, zdroj ČMZRB) |
---
Systém záruk Program COVID III, otevřený pod záštitou ČMZRB, přinesl daleko pružnější vyřizování žádostí podniků o zaručený úvěr. Zájemci se totiž s žádostí o úvěr obrací pouze na komerční banku, která zajišťuje veškerou potřebnou administrativu k žádosti a která pak využívá běžných pracovních postupů pro posuzování způsobilosti žadatelů k získání zaručeného úvěru.
Zaručený úvěr z programu Covid III je určen živnostníkům a dále malým a středním podnikům do 250 zaměstnanců, kterým je poskytována záruka do 90 % jistiny úvěru. Získat zaručený úvěr z tohoto programu mohou i větší firmy s počtem zaměstnanců od 251 do 500, kterým je poskytována záruka na úvěr ve výši 80 % jistiny. Portfoliová záruka je u každé banky limitována 30 %.
Maximální výše zaručeného úvěru činí 50 miliónů korun a délka záruky až 3 roky. Za úvěr sice (na rozdíl od programu COVID II) úvěrovaní platí komerční úrokovou sazbu, stát ale vymezil podmínku, že tato sazba nesmí být vyšší, než by byla standartní úroková sazba pro poskytnutí podobného úvěru před začátkem koronavirové krize. Do výše úrokových sazeb také ku prospěchu klientů promlouvá i velmi konkurenční prostředí na úvěrovém trhu.
K programu Covid III byla přijat zvláštní zákon č. 228/2020 Sb. ze dne 29. 4. 2020, o poskytnutí státní záruky České republiky na zajištění dluhů Českomoravské záruční a rozvojové banky, a.s., vyplývajících z ručení za dluhy z úvěrů v souvislosti se zmírněním negativních dopadů způsobených virem SARS-CoV-2. Vláda návazně rozhodla o tom, že souhrnný objem záruk, poskytnutých v rámci tohoto programu může dosáhnout až 150 mld Kč. Vzhledem k tomu, kolik zdrojů vláda na poskytování státní záruky v tomto programu určila, se tedy nikdo nemusí bát, že se na něj nedostane.
Shora uveden zákon vstoupil v účinnost dne 6. 5. 2020. Program byl zahájen 19. 5. 2020, kdy ČMZRB zveřejnila výzvu bankám, aby projevily zájem o účast na programu COVID III.. Ke spuštění systému a čerpání prvních úvěrů došlo v návaznosti na podpis smluv mezi bankami a ČMZRB na začátku června.
Schéma a nastavení programu COVID III se v praxi velmi osvědčilo, když vyřizování žádostí netrvá v průměru déle než 5 dnů a v případě menších podniků, kde lze využít tzv. robotů pro posouzení žádostí, často i méně než 2 dny. V současnosti banky schvalují 2/3 přijatých žádostí. Jde přitom často o žadatele, kteří by bez státní záruky na úvěr vůbec nedosáhli, protože by neprošli rizikovým testem úvěrující banky.
V souvislosti s náběhem tohoto programu, s rychlostí jeho čerpání v prvních týdnech i na základě úvah o možném dalším vývoje hospodářské situace se nyní připravuje úvaha o případném prodloužení tohoto programu až do roku 2021 a také o rozšíření možností, na jaké potřeby úvěry čerpat, např. na investice.
---
K polovině července již bylo v rámci programu COVID III schváleno více než 580 žádostí o úvěr a podniky v rámci tohoto programu získaly úvěrové přísliby v celkové výši bezmála 2,6 miliard korun. (Data k 13. 7. 2020, zdroj ČMZRB) |
---
Pro poskytování záruky za úvěry na pomoc velkým podnikům (nad 250 zaměstnanců) se vláda rozhodla využít kapacitu exportní pojišťovny EGAP a v této souvislosti novelizovat zákon č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou tak, aby EGAP. mohl poskytovat též ručení. K dosažení požadované záruční kapacity rovněž navýšila její kapitál o 4 mld. Kč. Podstatou programu je vytvoření záručního fondu spravovaného EGAP, určeného pro ručení za komerční úvěry firmám, u kterých export přispívá nejméně 20 % k jejich celkovým tržbám.
Výše zaručeného úvěru je stanovena v rozmezí od 5 mil. Kč do 2 mld. Kč, kdy maximální výše úvěru odpovídá 25 % ročního obratu firmy. Výše krytí poskytovaného EGAP je 80 procent.
I do přípravy tohoto programu byla bankovní asociace úzce zapojena, respektive byla hlavním partnerem pro EGAP a MPO při přípravě koncepce a smluvního rámce tohoto programu. I díky této pečlivé přípravě se program po spuštění velmi rychle začal rozbíhat, ačkoliv jeho start následoval až několik týdnů po startu programu COVID III.
Při přípravě záručního schématu COVID II nabídly členské banky ČBA svou pobočkovou kapacitu k distribuci (souběžně se zaručenými půjčkami) státních sociálních dávek pro péči o dítě živnostníka, která byla stanovena zvláštním zákonem.
Tato nabídka bankovního sektoru nebyla přijata, vláda se rozhodla distribuovat zvláštní sociální dávku prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení.
